O společnosti Jenner Analytics

Dnes si jen těžko představíme, jak velký strach pravé neštovice vzbuzovaly. V 18. století na ně v Evropě umíralo odhadem 400 000 lidí ročně a ve městech, jako byl Londýn, patřily k běžným dětským nemocem. Zemřelo 20 až 60 % nakažených; u kojenců se úmrtnost blížila 80 % v Londýně a 98 % v Berlíně. Většině přeživších zůstaly znetvořující jizvy a neštovice způsobovaly zhruba třetinu veškeré slepoty. Ještě ve 20. století, před svým vymýcením, si vyžádaly odhadem 250–500 milionů životů.

Nejlepší dostupnou ochranou byla variolace: zdravý člověk se úmyslně nakazil materiálem z neštovičného puchýře, což bylo obvykle mnohem méně smrtelné než přirozená nákaza. Sám Jenner podstoupil variolaci jako asi osmiletý chlapec a tato zkušenost prý poznamenala jeho zdraví na celý život. Variolace zdaleka nebyla bezpečná: zhruba 1–3 % ošetřených na ni zemřela a mohli neštovice šířit dál a vyvolat nové epidemie.

Jiní, například farmář Benjamin Jesty v roce 1774, už kravské neštovice použili k ochraně svých rodin. Jennerovým trvalým přínosem bylo, že myšlenku podrobil zkoušce. Několik týdnů poté, co Jamese Phippse naočkoval kravskými neštovicemi, vystavil chlapce materiálu z pravých neštovic – a nemoc nepropukla. Pokus zopakoval u dalších lidí, a když Royal Society v roce 1797 jeho první zprávu odmítla, vydal sám 23 případů ve svém spisu Inquiry z roku 1798: rané, pečlivé a systematické ověření, které ukázalo, že očkování je účinné a mnohem bezpečnější než variolace.

Tyto důkazy rozhodly. Do roku 1800 se očkování dostalo do většiny evropských zemí a v roce 1840 Británie variolaci zakázala a začala očkování nabízet zdarma. Očkování se pak stalo podstatnou součástí úsilí, které nakonec zbavilo svět pravých neštovic.